Oko Kosmasu > Ukázky > Ukázky z krásné literatury

Ukázky z krásné literatury

Ta, která nebyla - psychologický...

V centru příběhu stojí morálně poněkud rozkolísaný obchodník Ravinel, jehož manželství se spořádanou Mireille je narušeno, když se jim do cesty připlete cílevědomá lékařka Lucienne. Ravinelův dosud nudný život se postupně mění v noční můru, v níž se fatálně stírá hranice mezi realitou a přeludem.

17. 3. 2026 | nakl. Maraton

Slova překážejí, je to jejich úkol -...

Danielovi Hradeckému záleží na textu tak, jak by mělo každému, kdo se slovy zachází. Chce něco vyjádřit, s mimořádnou energií a zápalem, pokud možno bez frází a floskulí. Všechny jeho texty - včetně novinky Náměstí Práce - sálají s intenzitou infrazářiče, kterému se rozbil termostat a nejde ztlumit. Jeho nová sbírka je v širší nominaci na cenu Litera za poezii 2026.

9. 3. 2026 | nakl. Perplex

Velký knižní čtvrtek - 19. března 2026: Dan Jones- Psi z Essexu

Červenec 1346. Na pláži v Normandii se vylodí deset mužů. Říkají si Psi z Essexu a je to neukázněná četa lučištníků vedená ostříleným kapitánem. Boj o trůn největšího království západní Evropy právě začal. Skupina bratří ve zbrani postupuje stále hlouběji na nepřátelské území směrem ke Kresčaku a uvědomuje si, že jde vstříc k bitvě, která se zapíše do historie. Nejprve však musí přežít krvavou válku, v níž dávno neplatí pravidla rytířství.

Krutý svět, málo lásky, ale i naděje, třeba nepatrná, v povídkách Jordana Slavejkova

Sváteční rodina je nebývale silnou knihou o lásce na pozadí smrti. O lásce živého k umírajícímu. Zejména však o hluboké, až obsedantní lásce živého k již zemřelému. O neutuchající touze, jež nemůže být nikdy naplněna, a proto může pokračovat až donekonečna.

Jeden z nejsilnějších debutů roku 2025 napsala Marie Škrdlíková

V jejích povídkách se díváme na nebe skrz stébla trávy, pískáme na prsty a posloucháme vyprávění o tom, kam patříme, kým jsme a co ztrácíme. Básnicky ostrý jazyk a velký pozorovací talent. Dětská opravdovost, vůbec ale ne dětinskost. Tenhle debut bude jistě oceněn - a právem.

Vzhůru za Táňou na předlistopadový Žižkov v knize Marie Zelbové

Marie Zelbová (1977) vyrůstala v prostředí, které bylo objektivně těžké — s psychicky nemocnou, závislou matkou, v nestabilitě, chudobě a chaosu. V knize to však téměř necítíme. Trauma je přítomné jen v náznacích, mezi řádky, v drobných detailech, které dospělý čtenář rozpozná, ale autorka je nepojmenovává. Místo toho vytváří mýtus, v němž je její matka spíš legendární bytostí než nemocným člověkem, a doba normalizace spíš kulisou živosti než represivním režimem.

Muž, který sázel povídky - Jean Giono: Faust ve vsi

Pro běžného českého čtenáře, který zná Giona pravděpodobně jen z u nás stále dokola vydávané novely Muž, který sázel stromy, může být šokující tato Gionova proměna z „ekologického a humanistického utopisty“ ve stoupence Macchiaveliho, který je fascinovaném zlem, a dokonce násilnou smrtí. Soubor Faust ve vsi obsahuje sedm povídek, z nichž tři byly publikovány v roce 1950 a některé vznikly během přestávek a volných chvil během psaní románu Husar na střeše.

Sci-fi o místě lidí ve vesmíru: Povznesení Martina MacInnese

Mikrobioložka Leigh vyrůstala v Rotterdamu s násilnickým otcem, snad proto se odjakživa cítila lépe v laboratoři než ve společnosti lidí. Fascinace životem v jeho nejmenších formách ji nakonec zavede až k hranicím našeho poznání, na které narazí při průzkumu nově objeveného příkopu v Atlantském oceánu. To, co expedice najde v jeho černočerných hlubinách, totiž popírá všechny dosavadní hypotézy o zrození našeho druhu.

Nový román Jáchyma Topola - po Citlivém člověku Peklo neexistuje

Titul nazvaný Peklo neexistuje zavádí čtenáře do postcovidové éry a počátků ruské invaze na Ukrajinu. Do chaosu současného světa je v knize uvržen novinář Tomáš, který se marně snaží udržet řád ve svém neukotveném životě a zároveň čelit faktu, že se bortí svět. Román o oběti, vině, ale také o tom, že „pravda se děje“, ale málokoho už zajímá.

Dívám se do očí rybě Fugu - přesvědčivý básnický debut Nikolaje Ivaskiva

Nikolaj Ivaskiv (1992) se narodil v Moldavské republice, většinu života ale žije v Česku. Kromě poezie se věnuje hudbě a zvuku, kterým se i na různých místech živí. Básně doposud publikoval v časopise Tvar, esejistické texty tamtéž ...